Aktuálně
PŘIBLIŽNÁ HISTORIE SKUPINY
Písně o lásce, věře a naději
(Dle svědectví a protokolů)
Za blíže neurčitých okolností vznikla někdy kolem roku 1990 v Blatné skupina Anča band. Nikdo přesně neví jak a kdy k tomu vlastně došlo, lze ale s jistotou tvrdit, že soubor si získal slušné renomé po blatenských lokálech nižší cenové kategorie, aniž by kdokoli z muzikantů tušil, že založili kapelu. Postavení tváří v tvář holé realitě nečekaného úspěchu, spontánně označili hudebníci, jednomyslně s publikem, svoji formaci za "Anča band". To podle nejpopulárnější figurky - tehdejší zpěvačky a harmonikářky.
Umělecké vzduchoprázdno počátku devadesátých let se postaralo o příliv nových kádrů. Řada ostřílených harcovníků byla náhle bez angažmá, neboť jejich kapely se rozpadaly. Stálé štace tancovačkových skupin zely prázdnotou, publikum mělo zájem o jiný druh zábavy. V této situaci se zformovalo kolem Anči jádro ve složení: Prase, Mlha a Strakapoud. Příležitostně však hostovala celá plejáda hvězd. Tato partička si rozhodně na nedostatek vystupování stěžovat nemohla a debužírovala na nejrůznějších svatbách, narozeninách, či podnikových večírcích. Image "národopisného souboru" se začalo zvolna rodit...
S přibývajícím počtem publika se stal nezbytným další člen: zvukový technik Bandaska. Hvězdná kariéra Strakapoudova nedala spát jeho bratru Datlovi. Ten stále ještě potřásal bujnou kšticí v heavymetalovém rytmu a snad jako poslední široko daleko připomínal odlesk dávné slávy pravé rockové tancovačky. Ovšem nakonec pohodlí a jistota Anča bandu učarovaly i jemu. Konečně tedy byla pohromadě sestava, která si bez obav mohla dovolit oficiální tancovačku. (Nic jiného totiž členové nikdy ani neuměli!)
Následoval opět úspěch a další vzestup popularity. Nyní už nejen v úzce blatenském měřítku. Tam, kde druhdy naší muzikanti účinkovali pro pár známých s kapelami vznosných jmen, s olbřímí aparaturou, v kostýmech a s pečlivě nacvičeným repertoárem, je nyní vítaly plné sály. Publikum si rychle na "svoji" hospodskou kapelu zvyklo a osazenstvo jeviště dělalo skandálním pověstem, které je předcházely, jenom čest. Návyky z hospody se totiž na zábavě pro pět set lidí nezměnily! Umělci seděli na židlích, zdatně popíjeli z půllitrů a v zásadě se nestranili ani fernetu. Často někdo z nich usnul uprostřed písně, jednou dokonce vyvedla Anča band z vlastní zábavy policie. Ranní pěší návraty do Blatné, při kterých vyhrávali smetánce do kroku, se staly legendami. To vše, včetně hospodského repertoáru, ale fanoušci přijali a plně akceptovali. Anča band se jim za to pomstil demokazetou Anča je vůl, která je celkem výmluvným svědectvím tehdejší pohnuté doby.
Do hry tehdy vstupuje stále více další veličina - Autodoprava Pavla Vohryzky, který dodnes chrání kapele záda a vůbec pomáhá, jak může. Ostatně díky němu vznikly i mnohé nahrávky skupiny (a to nejen Anča bandu). Na pořadu dne byly však i jiné změny. Anča band už zdaleka neměl monopolní pozici a konkurence začala tvrdě šlapat na paty. Tvář posvícenského šramlu byla neudržitelná. Zábavoví strýčkové se museli probrat a rychle rovzpomenout na svoji temnou minulost. A do toho rezignovalo Prase, značně poznamenané zhýralým životem, na post bubeníka. Naštěstí se naskytla perfektní náhrada v osobě Bártyho. Nyní byl příklon k tvrdšímu soundu zpečetěn. Za bicí usedl muž, který nesnáší Nedvědy.
Nebývalou extravagancí zazářila i nová posila - další zpěvačka Mirča, jejíž umělecké postupy zpočátku šokovaly. Publikum se ovšem rychle adaptovalo, a tak se Mirča stala vítaným zpestřením výrazových prostředků kapely. Celkové přitvrzení a důraz na vlastní tvorbu vedly k stále častějším debatám o druhé kytaře. Strakapoudovy sólové eskapády totiž dosud doprovázel pouze Datel na španělku. Tip padl na Vokouna, s kterým už si všichni zažili svoje a vyhovoval zejména i po stránce konzumační. Jmenovaný nabídku přijal a kromě kytary si do Blatné přivezl i pětistrunné banjo, jehož využitím se zvuk Anča bandu opět posunul za hranice slyšeného, ba i slyšitelného. (Odborníci usuzují daleko za práh bolestivosti.)
V roce 1996 oslavila skupina páté narozeniny na plně obsazeném blatenském zimním stadionu. V roli hostů vystoupila celá řada spřátelených kapel, a podařilo se předvést všechny dosavadní sestavy souboru.
Následovala příprava na nahrávání CD. To vznikalo na podzim 1996 v Radotíně pod dozorem Honzy Volného. Deska dostala název podle úvodní písně - Svině v kině - a její křest v chanovickém kulturáku byl opět masovou záležitostí.
Na sklonku devadesátých let se skupina pilně věnovala objíždění svých obvyklých štací. Datel si otevřel vlastní hospodu, což sice značně přispělo k blahobytu umělců, ovšem věc měla i druhou stranu - za vytíženého výčepáka se musel najít náhradník. Stal se jím Láďa Peroutka, kterého si Anča band doslova vycucal Z nosu. V té době se u Bártyho začalo projevovat přesycení (někdy až znechucení a dávivost) Anča bandem a proto nastoupila další náhrada - bicman Sísa. Pro potřeby odborářských večírků bylo pak rehabilitováno Prase. Vokounovi vyšla kniha "Zápisky ochotníka", která obšírněji pojednává i právě o tomto období. Další důležitou událostí bylo výjezdní vystoupení v německém Fronhausenu, které si rozhodně západní sousedé za rámeček nedali...
V roce 1999 pokřtil Anča band svoji druhou desku Apríl, která vznikla ve studiu Bellatrix pod taktovkou a občas i karabáčem Petra Kůsy. Křest se pohříchu stal davovou demonstrací stěžejních ideologických principů souboru, které se od zakládající schůze pod stolem v Baru nijak nedeformovaly. Několikrát dokonce na umělce významně pozvedl obočí i "soudce Lynch".
Nezvyklým vybočením z obvyklého koloritu vesnických tancovaček se stalo pozvání do pořadu Snídaně s Novou. Jediným hmatatelnějším výsledkem návštěvy živého vysílání však bylo pouze několik rozšlapaných videorekordérů v rodinách příbuzných a přátel kapely. Tato epizoda měla význam v tom, že si obě instituce (Nova i Anča) uvědomily, že vzájemnou spoluprací cesta k úspěchu nevede.
Silvestra 2000 si už v létě naplánoval Strakapoud na Blatenské náměstí. Vymyslel to bezvadně, jenom počasí se od července trochu změnilo. Anča band odehrál silvestrovskou zábavu v -8 stupních a vstupné se na náměstí už vůbec vybírat nedalo... Následoval druhý zájezd do Německa. (Pozoruhodné je, že Němci vždycky potřebují dostat dvakrát nakládačku, než dají pokoj!) Tentokrát byly následky skutečně katastrofální, neboť pořadatel předložil po bujarém víkendu účet! 1800 DM (tehdy ještě marek, tj. cca 1050 EUR) nikdo pochopitelně neměl, a tak je dnes místo rokáče sklad nábytku.
Oslava 10. narozenin proběhla v blatenské sokolovně, ale omezený prostor tamního sálu, jakožto i stejně retardované představy majitelů, nebyly pro akci příliš vhodné.
Své vystupování v té době začala omezovat Mirča a na její post byla nominována Marcela. V roce 2005 došlo v kapele k další personální změně - na místo Mlhy nastupuje na basu Štajner a místo Bártyho nakládá do kočovné káry bubny Pankáč. Ještě v obou sestavách se v lednu 2006 odebrala skupina do studia ExAvik a se světcem Pavlem Bromem za pultem nahrála desku Cajmrsk. Deska byla pokřtěna v květnu na blatenském zimáku a akce rozhodně nepatřila k běžně vídaným záležitostem. (Mažoretky s prasečími kostmi, zabíjačka živě (kromě pro pašíka) na jevišti, Vokoun na chirurgii.)
Posledně jmenovaný frakturant nelenil, využil své indispozice a právě tehdy zřídil tyto stránky kapely.
Od jara 2006 se součástí souboru stává nezaměnitelná dechová sekce, která dále významně přispívá ku zvelebení neslýchaného soundu.
V červnu 2006 oslavila skupina 15 let činnosti opět na zimáku v Blatné. Gratulovat přišli kamarádi ze skupin Zvášný škola, Patheroye roye, Krleš a Náš mladej. Oslavy se vydařily k plné spokojenosti a nacvakaný stadion se stal svědkem dalších nekonformních kousků souboru.
Z dechové sekce tou dobou vykrystalizoval Prefekt Hubert v stálého člena. Obohatil tak aranžmá o řadu pozoruhodných fanfár v písních, kde by se už snad ani další vylepšení nedalo předpokládat. V závěru roku 2007 zazářila několikrát na scéně záskokářka Míša v roli zpěvačky. K této (pozvolna domestikované) externistce se váže celá řada pozoruhodných faktů: Předně, že nebyla nikdy na žádné zkoušce a přesto bravurně ovládá repertoár. (Jak se později zjistilo, tak nejen repertoár Anča bandu, ale i ostatních blatenských kapel). Navíc ani příchod Míši do kapely neproběhl zcela podle obvyklého diplomatického protokolu: Na jeviště ji jako neznámou osobu vhodil hoblem skandující kocelovický dav, načež mladá dáma odzpívala - přesněji řečno "zachránila" - celou zábavu, na kterou se oficiální pěnice opomněly dostavit.
V průběhu roku 2008 se Evča stala světoběžnicí a v době, kdy světoběhala mimo republiku, zaujímaly pěvecké posty Marcela s Míšou, občas zachránila se sobě vlastní elegancí vystoupení i Mirča. Roli záskokáře na bicí si tu a tam s chutí vystřihl také Bárty, či Prase.
Rok 2009 přinesl několik drobných pozoruhodností. Z důvodu náhlého výpadku konkurence zaskočil Anča band jako plesová skupina na hasičském bálu v Hajanech. Dechová sekce byla tvořena Hubertem a nadprůměrně nasraným Pankáčem. Za osiřelé bicí se posadil Bárty. V této sestavě zazněly skladby "Já jsem malý kominíček", "Když jsem šel v Praze po rynku", "Když jsem šel na půdu pro hrábě" a podobné perly lidového repertoáru. Vystoupení vzbudilo - zejména na hajansku - takový ohlas, že se pochvalná recenze od starostky pí. Vohryzkové objevila i v odborném tisku. (Blatenské listy). A tak se od této památné akce Anča band považuje ještě navíc i za plesový orchestr. K další neobvyklé záležitosti došlo na festivalu "Ček Fojt Domeček", kterého se zúčastnil i tehdejší pražský primátor P. Bém. Skupina se na jeho počest pro toto vystoupení přejmenovala na Anča Béééém a potom zase zpátky.
V roce 2011 oslavila skupina 20 let činnosti na blatenském zimáku. Kromě spřátelených skupin podobného ražení se na jevišti vyskytli i bývalí členové, tedy zejména ti, kteří ještě dokázali najít zimák a udržet nástroj.
V průběhu roku 2013 opustil stálou sestavu pozounový virtuos Hubert. Strakapoud se toho roku opájel záměrem natočit v profesionálním studiu vysokorozpočtovou desku s celoevropskou mediální kampaní, ale těsně před odjezdem do studia zjistil, že nemá vůbec žádné peníze, takže z natáčení sešlo. To ostatně částečně souviselo s prvním faktem, uvedeným na začátku odstavce.
Rok 2014 začal pro kapelu velice smutně, neboť se přitížilo Evče, která již dlouho statečně bojovala s nemocí. 21. února jsme se dozvěděli smutnou zprávu, že už si s Anča bandem nikdy nezazpívá.
Poslední rozloučení v Londýně využil Strakapoud k tomu, že nafotil několik momentek s princem Charlesem. Bohužel jsou fotky tak nekvalitní, že by nám ani po jejich uveřejnění nikdo nevěřil, tak to necháme na úsudku váženého obecenstva, co se tam asi vlastně dělo. V každém případě můžeme cosi napovědět: domníval se, že potkal na Downing Street 8 "Ministra švihlé chůze"
O prázdninách skupina excelovala v pořadu České televize "Náš venkov". Pořad vůbec neměl být o Anča bandu, ovšem asertivní leadeři nedali původnímu venkovskému tématu šanci a strhli pozornost štábu nekompromisně na sebe. Na záběrech ze zábavy chybí Vokoun, který zábavu DOSLOVA prosral. Přivezl si totiž ze slovenského čundru ukázkový případ salmonely a televizní vystoupení své milované skupiny trávil (resp. dávil) v nedalekém lesíku a křečích.
V září 2014 nahrála kapela další studiovou desku ve studiu ExAvik a během podzimu a konce roku se vůdčí osobnosti věnovaly produkci a postprodukci, tedy zejména likvidaci všech příznaků komerčnosti na nahrávce, jako jsou například melodičnost, poetika, slušnost atd.
Během roku se také začíná stále častěji za bicími objevovat nadějná posila Štěpán, který střídá rodičovstvím a cyklistikou vytíženého Pankáče natolik šikovně, že si dokonce nahrál i několik věcí na desku.
Roku 2015 pokřtila skupina tuto desku s názvem "Miliarda" na blatenském zimáku. Opět za štědré asistence nejen publika, ale i smíšeného sboru, dětského sboru, sboru vietnamských trhovců a dalších nevídaných atrakcí. Na akci se mihla spřátelená saxofonistka Luciférie, donedávna cyklosvětoběžnice. Představení ji natolik zaujalo, že na pouťovce už statečně preludovala v řadách skupiny, a od roku 2016 dokonce nastoupila jako řádný stálý člen v nově obnovené dechové sekci, čítající jednoho člena.
Jaro 2016 se udehrávalo ve znamení velkolepých příprav na výročí 25ti let Anča bandu. Akce pak proběhla na blatenském zimáku a opět se vydařila k plné spokojenosti věech zúčastněných.
Během léta 2016 nahlásila Míša přerušení aktivní pěvecké činnosti za účelem povití potomka. Na uvolněný pěvecký post byla zcela bezskurpulentně a hlavně bez řádného výběrového řízení katapultována Luciférie, neb byla první na ráně. Její zoufalý odpor nebyl brán vůdčími tahouny v potaz, a tak se někdejší příležitostný host stal nejvytíženějším členem souboru na postu saxofonistka/ zpěvačka.
Od podzimu 2016 se za bicími stále častěji začal objevovat Jindra, neboť Pankáč byl ke všem svým aktivitám ještě vytížen v domovské Funkci Šroubu a Štěpán začal být už trvale díky svým pracovním povinnostem mimo Blatnou.
Rok 2017 byl zahájen nemilou událostí - na jedné z prvních akcí dostal zcela bezbranný Štajner nepříjemně nabančeno, neb odmítal prozradit, odkud pochází, jsa němý.
V srpnu si umělci zahráli jako předskupina britských Uriah Heep, ovšem pro jistotu každý s jinou kapelou. Asi díky tomu nevznikl žádný větší malér (kromě toho, že Strakapoud s Vokounem vychlastali plechovkáče světoznámě proslulému zvukaři Kramperovi).
Na podzim se skupina objevila v pořadu klatovské televize FilmPro "Hudební klub Alana Rohana", kde zejména Strakapoud zaperlil tvrzením, že každý, kdo pořádal aspoň jednou Blatenský fest, tak se zbláznil, a on už ho pořádá 20 let, aniž jeho metalilita seznala sebemenší újmy.
Hned od počátku roku 2019 začala kapela pilně nacvičovat materiál na nové album. Už z jara bylo nahrávání sjednáno s legendárním zvukovým mágem Milošem Dodo Doležalem v jeho proslulém studiu Hacienda.
V té době se navíc zaskvěl Vokoun se svojí novou knihou v tříhodinovém pořadu "Rocková zpovědnice Honzy Hamerníka" na rádiu Beat.
Během prázdnin se v pohodové atmosféře nahrávalo a na podzim probíhala postprodukce (vyčištění svinstev), tedy období, jež zejména v případě Doda už takovou výraznou pohodu pravděpodobně neskýtalo.
Samozřejmě se ale stíhaly odehrát veškeré oblíbené letní i podzimní štace.
Kromě účinkování na zábavách a podobných akcích zůstává nezanedbatelnou oblastí činnosti skupiny vytrubování (se) po výčepech a dalších špeluňkách, kde dosud pevně tkví její kořeny.
